Horní Maršov

Kostel je v mnoha obcích, v naší nevyjímaje, přirozenou dominantou obce a zejména v dřívějších dobách provázel své farníky od křtu až po pohřeb. Jen kolik lidí se scházelo z nejširšího okolí na mše "obyčejné", ale i ty významné při velkých církevních i světských slavnostech. Není proto divu, že v takto pestrém společenství po staletí vznikala zcela specifická kultura náboženského projevu místních horalů ale i jeptišek, které v Maršově pracovaly v nemocnici, škole a školce do jejich odchodu za Hitlera, kdy se

Dochované notové materiály ukazují na značný hudební zájem i zdatnost maršovských muzikantů a rovněž pestré nástrojové obsazení zdejšího kůru (na vyžádání zašleme seznam děl). V této souvislosti nelze nezmínit především dvě jména: Theodora Schremmera (1824-1896), učitele a výrazného rozepisovače not ještě ve starém kostele, jehož náhrobek můžeme nalézt i na místním hřbitově blízko bočního vchodu kostela, a člověka s příjmením Thin. Z per těchto dvou pánů pochází naprostá většina dochovaného notového materiálu od autorů převážně z 19. stol., psaných německy nebo latinsky.

Nepřehlédnutelnou dominantou, která hned při vjezdu do Horního Maršova vítá návštěvníky, je kostel Nanebevzetí Panny Marie, nazývaný také někdy dolní nebo nový (aby byl snadněji odlišitelný od kostela staršího, hřbitovního). Po požáru starého kostela 3.6.1868, přišla do obce 6.6.1868 komise, která požár vyšetřovala a zároveň měla přezkoumat stav vyhořelého kostela. Její stanovisko znělo v tom smyslu, že klenby držely a zdi, na kterých se objevily významné trhliny, by měly ještě 15-20 let vydržet, přesto by se měla velmi pečlivě připravit nová stavba.